Ennomos quercinaria (Hufnagel, 1767) – zejkovec bukový

Čeleď: Geometridae – píďalkovití

Status: běžný druh

Popis: Rozpětí křídel 31–36 mm, délka těla okolo 15 mm. Tělo je poměrně zavalité (ale ne tolik jako u jiných druhů rodu), zbarvení těla je žlutavé až světle žlutohnědé s hustým ochlupením. Tykadla jsou bílá, u samců hřebenitá. Sosák je zakrnělý. Přední křídla jsou vroubkovaná s nápadným cípkovitým výběžkem, ve zbarvení a kresbě variabilní. Většinou jsou žlutá s dvěma tmavšími linkami a tmavším okrajem, samice jsou obvykle světlejší. Zadní křídla jsou také vroubkovaná s cípem, žlutohnědá na rubu s tmavším pásem. Nohy jsou žlutavé jako tělo, na holeni třetího páru s dvěma páry ostruh. Housenka je hnědá až šedohnědá, na rozdíl od ostatních druhů zejkovců je téměř hladká jen s drobnými nevýraznými hrbolky, imituje větvičku. Kukla je zelenohnědá v řídkém zámotku.

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími druhy zejkovců rodu Ennomos (v ČR 5 druhů), od nichž se liší subtilnějším tělem, tmavým pásem na rubu zadního křídla a dvěma ostruhami na holeni třetího páru.

Rozšíření: Evropský druh, který je široce rozšířen v mírném pásu Evropy až na západ Sibiře.

V ČR nehojný druh, roztroušeně však po celém území v nížinách i pahorkatinách.

Biologie a ekologie: Zejkovec bukový obývá různé typy listnatých a smíšených lesů. Aktivní je zejména v noci, přes den odpočívá obvykle na listech stromů, s napůl rozevřenými křídly, kde napodobuje usychající list. Občas přilétá na světlo. Létá od konce července do půlky října. Samice kladou začátkem podzimu hranatá vajíčka na větvičky stromů, vajíčka přezimují. Housenky od května do srpna na různých listnatých stromech, živí se nejčastěji listy buku, dubů, lip nebo javorů. Svým vzhledem a chováním dokonale imitují větvičku. Přes den sedí na větvičce v charakteristickém postoji s tělem šikmo odstávajícím od větvičky, v držení postoje jí pomáhá vlákno vedoucí od hlavy k větvičce. Housenky jsou aktivní zejména v noci. Kuklí se v řídkém zámotku mezi opadaným listím.

Literatura:

Macek J., Procházka J. & Traxler L. (2012): Motýli a housenky střední Evropy Noční motýli III. - píďalkovití, Academia Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!